Vítejte a dívejte se dopředu

(a nepřestávejte se u toho usmívat)…

SDÍLET

Možná, že se nemůžete vrátit zpět a změnit začátek. Ale můžete znovu začít tam, kde jste a změnit konec…

Tato slova jsem bohužel nevymyslela já, ale už před sto lety irský spisovatel Cliv Staples Lewis.
 

Na úvod mě nic originálnějšího a výstižnějšího nenapadlo.
 

Teď a tady, přesně v okamžiku, kdy jste si otevřeli naše stránky, totiž stojíte na cestě.

Na cestě, která je tu víc, tu dál vzdálená vašemu dětství. 
 

A právě podle té vzdálenosti si sebou vláčíte minulost – kabelku, batoh nebo dokonce obří cestovní kufr plný dosavadních životních zkušeností a zážitků.
 

A ať nás tíží nebo ne, musíme se rozhodnout: jestli zůstaneme na naší cestě stát anebo půjdeme dál a budeme se dívat dopředu i když vůbec netušíme, co nás čeká.

 

Království DUŠE i služby Království Duše vznikly pro ty, kteří se rozhodli pro variantu b.
 

Jít dál a je jedno, jestli se budete z posledních sil šourat anebo strhnete sprinterské rekordy.
 

Proti zastavování se a ohlížení přitom nic nemám. Naopak pauzy a návraty v myšlenkách jsou důležité. Jen se nesmí přehnat.

Minulost je totiž trochu jako droga. Můžete se jí otrávit neustálým sebe vyčítáním si, proč jste něco zkazili, rozhodli špatně, nevyužily i dané šance.
 

Můžete se jí uspat. Slastně zakonzervovat v období, kdy se vám mimořádně dařilo. Jenže zatímco se opájíte vzpomínkami na staré dobré zlaté časy (třeba jak vám svištěl byznys a kariéra stoupala v devadesátých letech) doba je už někde úplně jinde a vlak dávno ujel.
 

Minulost má ozdravný vliv jako penicilín jedině když za staré zásluhy a slávu poděkujeme – ne každý měl kliku úspěch zažít. A staré chyby, omyly a špatná rozhodnutí si odpustíme. Minulost – chyby i úspěchy, když s ní správně zacházíme, posílí naši imunitu, ale nic víc, nic méně.
 

Teď je prostě teď – a neznámé, neprobádané obzory před námi!

  • Vtip je v tom, najít si a objevit svůj cíl – nenechte se mýlit, chůze bez cíle také rychle
    omrzí – a pak se za ním vydat. 
    Jenže právě to ujasnění si, co a kam chceme je mnohem těžší, než vědět co nechceme. To zpravidla víme naprosto přesně.  
  • Vtip je ale i v tom, zároveň si užívat i tu cestu. Protože život nezačíná, až když dosáhneme vysněných met. Ten běží pořád a jeho převážnou část trávíme právě na té cestě.
  • Vtip je v tom, nebýt pokrytec a mít na cestu aspoň tolik peněz, aby nás existenční stres totálně nezabrzdil a neničil. 
  • Vtip je v tom, starat se během té cesty o tělo, které není mrtvou schránkou duše, ale obojí spolu úzce souvisí a když chřadne jedno, chřadne druhé…
  • Vtip je v tom, nestydět se za slzy ale nepřestávat se usmívat, kdykoliv je důvod. A těch se najde vždycky spousta. 

Všichni dnes s oblibou používají slovo autentičnost.
 

Co kdybychom nechali autentičnost obchodníkům a marketingovým odborníkům a byli prostě jen obyčejně přirození a upřímní?  S nohama na zemi a hlavou v oblacích?
 

Bude mi ctí být během vašeho putování za sny i vnitřním klidem průvodcem.

 

Jana Štantejská

zakladatelka Království Duše