V učebnicích pro lékaře se píše, že je ňadro tvořeno z tukové hmoty, mléčných žláz, kolagenu, vaziva a svalů. Věkem tuku přibývá, proto se stává, že ňadra podléhají gravitaci a poklesnou…Strohá, racionální, praktická definice. Jenže vy nejste jen nějaký kus těla.
Jste zázračný kus těla! Symbol ženství, zdroj života.
Umíte toho hodně, ale zároveň jste i bezbranná a zranitelná. Nemluvím jen o fyzickém násilí. Útočí na vás různé nesmyslné módní trendy. Kde kdo se vás snaží hodnotit podle velikosti. Jednou jste vysmívaná, za to, že jste moc malá. Jindy nenáviděná a považována za překážející, protože se jevíte velká. Pozornost, kterou při určitých rozměrech přitahujete, dokáže ženu obtěžovat. Někdy je kvůli vám dokonce trestána. Věděla jste milá prsa, že se spousta holčiček, které se od mala věnují baletu nebo gymnastice doslova děsí období, kdy jim začnete růst? Příliš Velká prsa znamenají konec s vrcholovou kariérou. Dokonce se vás kvůli tomu zbavují na operačním sále. Ne kvůli nemoci, ale krátkodobé, pofiderní kariéře?
Takový nesmysl! Neexistuje dobrá nebo špatná velikost prsou. Špatná je jen ta, kdy způsobujete bolest zad, což už jde dnes řešit operativně.
Proto bych, milá prsa začala omluvou. Omlouvám se vám, že se za vás v pubertě dívky trochu stydí. Slovo stydí je možná příliš silné. Možná by bylo lepší říct: jsou z vás překvapené a neví co si myslet. Víte milá prsa, pro muže jste odjakživa symbolem sexuality. Dokonce prý existují průzkumy, ve kterých se měřilo kolik času muži vydrží ženě zírat na hrudník. A také, že jste první část těla, na kterou se při setkání s ženou zahledí. Dřív než do jejich očí. Potíž ale není ve vás. V dospívání se totiž často míjí zralost duše a těla. Muži vidí sexuální objekt, dospívající dívka je ale zatím ženou jen obalem. Reakce mužů ji děsí – neví si tak úplně rady s očekáváními, které v nich podprahově vzbuzuje. Pracovat s ní se musí teprve naučit. I to je odpověď, proč tolik hezkých holek nosí volné košile a vytahané svetry, aby vás zakryla. Chtějí mít klid, potřebují se s vámi sžít.
Ale nebojte se, tohle je období, které časem přejde. Když už jste jednou tady, nikdy nezmizíte! Nezasunete se zpět do hrudníku a jste spolu s menstruací poselstvím: přestala jsi být dítětem a je to NAVŽDY! Dětství je nenávratně pryč.
Bylo by skvělé, kdyby se každá dospívající dívenka nepotýkala s přerodem v ženu sama. Kdyby měla vedle sebe moudrou ženskou průvodkyni - maminku, babičku, sestru, která jí nedovolí, aby z vás měla komplexy. Ne vždy tomu tak je. Ale dobrá zpráva zní, s i bez průvodkyně se se svým ženstvím nakonec sžijeme nějak všechny.
O tajné řeči vás prsou, která rozmlouvá s muži a dokáže je dokonale pobláznit se nemá smysl rozepisovat. Zapomíná se ale na řeč prsou, která o ženách mnoho prozrazuje i ostatním ženám. Nejste jen erotický symbol. Když vaše nositelka kráčí hrdě vzpřímeně a svůj respekt k vám vyjadřujeme tím, že nešetří na dobře vybrané podprsence, celý svět vidí královnu!
Pak je tu ještě móda. Jednou všichni obdivují hubené modelky, s hrudníkem vyzáblého kluka. Jindy je v kurzu obří, vyplněný dekolt. Celé je to směšné, protože každá žena by měla přijmout tip postavy, která je jí daná geneticky. Její tvary může částečně zdravě ovlivňovat sportem, plastickými operacemi, nikdy ji ale nezmění své vrozené disposice.
Také se ocitáte pod obrovským tlakem, v době, kdy se ženě narodí dítě. Mezi lidmi platí pověra, že čím jste větší, tím více mléka. Jenže to není pravda! Velikost ňader na schopnosti kojit ani době, jak dlouho budou produkovat mléko, nerozhoduje. Někdy to dokonce nejde. Tlak a vytváření pocitu viny, že když vás žena nepoužije k tomu, proč vámi byla obdařena přírodou, dokáže až traumatizovat.
Zase špatně!
Vy prsa, jste součástí těla a o těle si každá žena rozhoduje sama. Nikdo ji nemůže nutit, aby kojila když nechce, ani obviňovat, když jí to nejde.
Na závěr bych vám vyprávěla jeden příběh, který se odehrál v devadesátých letech ve válkou zmítané bývalé Jugoslávii. Je smutný, ale zároveň majestátný. V jedné vesnici našli vojáci úkryt, ve kterém se krčily staré ženy. Jenže vojáci hledali mladé dívky na sex. Rozzlobeně vyhnali staré ženy z úkrytu a donutili je svléknout se do naha.
Stařenky před nimi stály a třásly se. Vojáci se jejich tělům, poznamenaným věkem, začali posmívat. Snažili se je co nejvíce ponížit. Padala ta nejvulgárnější slova. Některé ženy plakaly ponížením. Ale pak jedna z nich zvedla hlavu podívala se veliteli vojáků do očí. „Smějete se mému tělu za to, že nevypadá jako dvacetileté? “ zeptala se ho. „Vysmíváte se tělu, které stvořilo tři životy a třikrát rodilo? Smějete se prsům, která nejsou dokonalá, nejsou pevná, protože už třikrát kojila? Třikrát dávala sílu novému životu na úkor sebe, své krásy? Pokud se tedy vysmíváte prsům, která sloužila dětem, vysmíváte se i vlastním matkám! Nikdo, kdo plivne na svoji matku, mne nemůžete ponížit!“ Po těchto slovech zavládlo ticho…
Chvalme svá prsa! Chvalme je i když zestárnou. Chvalme je i když nesplňují naše představy o ideálu. Nejkrásnější a nejvíc sexy jsou… zdravá prsa!
Jedno z největších umění života je umění přijmout s vlídností, sebeúctou svoje tělo. Se všemi jeho krásami i chybičkami. Jiné totiž nedostaneme a ideál neexistuje…
Vaše ŽENA