„Člověk nemůže být veselý, kdykoliv se mu zachce. Ale může se o to vždycky snažit.“
Jsem zakladatelkou Království Duše a za své životní poslání považuji inspirovat a vést lidi k tomu, aby se cítili lépe, skutečně z nitra sebe sama.
Více než 18 let se věnuji osobnímu růstu, finanční gramotnosti, obchodním dovednostem, seberozvoji a vnitřní motivaci.
Mám několikaletou praxi v řízení lidí. Znám ovšem i roli sólového hráče, který se musí spoléhat jen na sebe. Bez všech těchto zkušeností bych se neodvažovala chtít inspirovat a vést lidi k tomu, aby se cítili příjemněji, svobodněji, spokojeněji…
Pořadí svých rolí jsem seřadila podle toho, jak vnímám jejich důležitost.
Mám za sebou obrovské zkušenosti, které jsou odžité a prožité a to, co říkám, opravdu cítím. Miluji život, miluji lidi a chci se vědomě radovat z každého dne, a proto stále na sobě pracuji.
Bez všech těchto zkušeností bych se neodvažovala chtít inspirovat a vést lidi k tomu, aby se cítili příjemněji, svobodněji, spokojeněji…
Třeba i vám jednou pomůžu změnit osobní či pracovní život k lepšímu. Nebo se aspoň zamyslet nad tím, co od života doopravdy chcete.
Království Duše je projektem, který chce podporovat ženy i muže. V dospělém životě je nejsložitější najít soulad mezi vnitřním světem a vnějším obalem. Rovnováhu mezi duchem a hmotou. Řekové tomuto životnímu postoji před dávnými lety říkali kalokagathia a ukazuje se, že nic moudřejšího do dnešní doby už nevzniklo. Spokojenost se vzhledem ovlivňuje nejen sebevědomí, od kterého se pak odvíjí naše postoje k ostatním lidem, ale i naše psychické a fyzické zdraví. Vnitřní pohoda se odráží ve vzhledu.
Vím, že je to otřepané sdělení, ale i já začínala od nuly. Pokud se tedy nepočítá fakt, že jsem byla zdravá a mladá. V roce 1993 jsem přišla do Prahy, kde jsem nikoho neznala, a neměla vůbec nic, kromě pocitu, že mi je rodné městečko malé, že chci něco dokázat. Lekce, kdy běháte s dvacetikorunou na den v kapse, protože si šetříte na byt, je nepřenosná, ale naučí vás pokoře k penězům, schopnosti umět si dělat radost drobnostmi a také nezávidět. Brát ty ostatní, kteří jsou na tom v dané chvíli relativně lépe (ale co když také ne, trápení druhých nejsou vidět), jako inspiraci a motivaci. Především si ale ověřit, že se na sebe můžete vždycky spolehnout. Což neznamená odmítat dobře míněnou podporu druhých.
Poslední dobou jsem šťastná, že si mohu říct o pomoc manželovi, kamarádkám, kamarádům, podnikatelům. Samostatnost je skvělá, pokud není jen vynucenou z nouze ctností. V možnosti spolupracovat s ostatními je obrovská síla. Tvořit i podpořit! Nestyďme se za to, že nechceme být na vše sami, když nemusíme!
Praxe v korporaci mě naučila chápat, co znamená, když vám někdo řekne:
Vlastní bolestné prožitky a dilemata mi pomáhají porozumět těm, kteří je řeší právě teď.
„Člověk nemůže být veselý, kdykoliv se mu zachce. Ale může se o to vždycky snažit.“