Tak teď si představme nádherné město, plné výstavních domů, parků a kulturních památek. Jednoho dne z něj ale zmizí všichni metaři a popeláři. Přestane se vyvážet odpad, čistit žumpy. Popelnice za chvíli přetékají, ulice se plní hnijícími a páchnoucími věcmi. Kdysi úžasné místo se proměňuje v peklo, a i to nakonec zahyne.
Naše tělo je také takové dokonalé, výstavní „město“ plné orgánů. Jejich činnosti na sebe navazují a když všechny spolupracují tak, jak mají, tělo vzkvétá. Konečník stojí, jak se dá podle jeho jména čekat, se svými úkoly na konci. Rozhoduje o tom, že se naše tělo zbaví všeho, co nepotřebuje, je místem, kterým z nás odchází odpad. Ovšem psssst. Kdo by mluvil o tak delikátních věcech jako je stolice a potížemi s ní spojenými. Když už slovo „konečník“ vezmeme do úst, tak jen s lékařem ve chvíli, kdy začne stávkovat. Kdy o sobě dává vědět nám velmi nepříjemnými pocity. Konečník si zaslouží stejný potlesk, laskavá slůvka a obdiv k jeho trpělivé, dokonalé práci, jako třeba nekorunovaní králové těla mozek a srdce.
Konečník k naší škodě ignorujeme až do chvíle, kdy nás jeho „vzkazy“ začnou sužovat. Kromě bolestivosti, v sobě navíc nesou řadu symbolů.
Jeho potíže nám připomínají vše, co jsme měli odhodit, ale neodhodili. Nedořešené spory. Nevysvětlená nedorozumění a křivdy napáchané na nás i námi na druhých. To, že jsme se neomluvili, nepoprosili za odpuštění anebo sami neodpustili. Nic se neztratilo a všechno v nás teď „zahnívá.“
Představte si svědění konečníku jako výčitky.
Abses je vážné varování těla i duše na nedořešenou zlobu. Zlobu, která nás sice deptá, ale pořád se jí nechceme, nebo nedokážeme zbavit.
(Abses je ohraničené, velice bolestivé zánětlivé ložisko, které vzniká bakteriální infekcí žlázek v okolí análního otvoru. Když mu včas nevěnujeme pozornost, může prasknout a provalit se poškodit okolní tkáně).
Krvácení konečníku poukazuje na dlouhodobou frustraci, která se může časem přetavit v zatrpklost.
Konečníkové píštěle symbolizují náš strach z překážek při vypořádávání se s „nečistou“ minulostí. Stav, kdy lpíme na jejím „odpadu“ a neprošli jsme sebereflexí. Viníky vidíme v druhých i ve chvíli, kdy sami nejlépe víme, že jsme z různých důvodů někomu ublížili, zachovali se zbaběle, nespravedlivě. Tenhle „odpad“ z nás také ještě tak úplně neodešel.
(Píštěle jsou chodbičky kolem řitního kanálu a konečníku. Píštěle se léčí nejprve antibiotiky. Jejich odstranění je vždy složité a zdlouhavé. Mohou způsobit až neprůchodnost konečníku, kdy je na řadě pak už jenom chirurgický zákrok.
Čím konečník potěšíme? Hygienou!
Konečník nám, pokud mu nasloucháme, sděluje:
- S láskou a beze zbytku tě zbavuji zlé minulosti.
- Díky mně se osvobodíš.
- Díky mně je vše v tvých útrobách v bezpečí.
- Ukazuji ti běh a pomíjivost života.
Uvědom si, že se i jeho nejšťavnatější sousta jednou změní v odpad.
- Važ si všeho, co je čisté.
- Čistota není samozřejmost.
- Čistému vše čisté.
Největší odměnou pro náš konečník je, že ho bereme vážně i v časech, kdy o sobě nedává vědět. Je správce minulosti, která ovšem velmi zásadně ovlivňuje naši přítomnost.
Kůže kolem konečníku je velmi jemná a má spoustou záhybů, které tvoří jakési varhánky. V záhybech se snadno zachytí zbytky stolice, obsahující „zlé“ bakterie. Ani sebekvalitnější toaletní papír si s takovou věcí nedokáže poradit. Konečník je navíc stažený, k jeho znečištění tak dojde velmi snadno. Stravou bohatou na vlákninu. Pravidelným pohybem a i tím, že jej nebudeme týrat jednu dobu tolik módními výplachy. Ty bohužel ničí důležité kolonie mikroorganismů, které ve střevech udržují rovnováhu. Proti výplachům konečníku a střev se staví i lékaři – proktologové.