S ubíhajícími lety objevujeme, že za bezpečnou hradbou naší rodiny je větší svět. Nebezpečný, ale i krásný. S přibývajícími zážitky a zkušenostmi zapomínáme, kde jsme celou naši pouť životem vlastně začali. Doba se zrychluje, změny přichází více nečekaně, než jsme si dokázali představit, ale rodina je naší pomyslnou kotvou, která zůstává a ani vlny času s ní nepohnou. Pokud se v době nouze o ni zapřeme, nezhroutí se. Taková by měla rodina být. Je jen na nás, jakou jí dáme péči a jak ji budeme utvářet.
Nikdy bychom neměli dovolit, aby se na ní usadila rez a její základy se začaly rozpadat.
Rodinné vztahy ale nebývají vždy tak růžové, jak bychom si přáli. Podle Tolstojova pohledu, rodiny, které se ocitají v problémech, rozvíjí své neštěstí různými způsoby a jsou každá na první pohled více než odlišná. Za to všechny šťastné rodiny se svým způsobem podobají a najdeme u nich jen nepatrné odlišnosti. Z toho vyplývá, že recept na láskyplné rodinné prostředí, by neměl být takovou záhadou.
Nespočet let se naše lidská komunikace vyvíjí. Začali jsme jednoduchými znaky či posunky a dostali jsme se až sem. Paradoxem je, že teď, když je naše komunikace nejdokonalejší, zapomínáme, jak je vlastně důležitá. Mluvit spolu a naslouchat si je klíčem k bráně pochopení naší drahé polovičky, dětí a všech nám blízkých. Buďte k sobě otevření a naučte se naslouchat, nejen poslouchat… ale naslouchat. Muži, jakožto hlava rodiny, jsou právě těmi, kteří na tento důležitý fakt zapomínají. Pro ženy je přirozené starat se, pečovat a naslouchat problémům své lásky. Umí jeho strasti pochopit, poradit mu a ulevit. Ne nadarmo se říká, že za každým úspěšným mužem stojí moudrá žena. Muži v rodině zastávají důležitou roli, starají se, aby nestrádala, chrání ji před nebezpečím, ale občas je žádoucí, aby se místo ven, podívali i dovnitř a pochopili, co rodina opravdu potřebuje.
Má v rodině mezi blízkými existovat nějaké tabu? Je pravda, že otevřenost je důležitá, ale má zvítězit upřímnost za každou cenu. Ať už jde o partnera nebo o děti, mělo by se hned od začátku tvořit láskyplné a harmonické prostředí, kde se nikdo nemusí bát projevit svůj názor nebo se svěřit s trápením. Zkuste se zamyslet, zda jste v takových situacích mohli přijít za svými rodiči a nebát se jim říct, co vás trápí. Nebo zda vaše děti přišly za vámi. Není to přesně to, čeho chceme v rodině dosáhnout…stvořit bezpečné místo? Stačí jen mít otevřenou mysl i náruč, nelhat, přijímat i odpouštět.
Pokud dítě vyrůstá v takovém zázemí, má před negativními vlivy venkovního světa o mnoho větší ochranu. Neovlivňují ho ale pouze rodiče. Ve většině rodin je přítomno více než jedno dítě, a tak je součástí jeho života sourozenec. Známe je lépe než naše přátele a strávíme s nimi i více času. Navíc pokud má dítě staršího bratra či sestru, dokáže propojit dětský svět plný fantazie s tím dospělým. Stává se pro něj tak mostem mezi dvěma světy a v některých chvílích přebírá i roli opatrovníka. V mnoha případech vzniká sourozenecká rivalita, ta je však přirozená a děti motivuje k vývoji sebe sama. Důležité je, aby i přes soupeření o pozornost rodičů nacházeli v sobě vzájemnou oporu a porozumění. Přeci jen jsou si v rodině nejbližší a často mívají společného „nepřítele“ – rodiče.
Co se vám pod slovem rodina vybaví, jaké emoce cítíte?
Milující partner či partnerka, smějící se děti pobíhající kolem, pejsek, který vám sedí u nohou? Ať už je vaše představa jakákoli, nic vám nebrání k tomu, aby se stala skutečností. Pečujte o sebe i svoje blízké a nepřestávejte jim projevovat svou lásku.
Nestačí dát lidem jen to, co potřebují k přežití, musíte jim dát to, co potřebují ke šťastnému životu…a rodinou to vše začíná i končí.