Marilyn Monroe, americká herečka a největší dobový filmový sex symbol, jimi šokovala. Blonďatá kráska žila v letech1926 – 1962. Tedy v období, kdy si o tom, že by si žena mohla sex i užívat, šeptaly potajmu jen nejbližší kamarádky. Marilyn image „zkažené ženy“ pochopitelně přikrmovala kvůli sebepropagaci. Z jejich slov, kterými evidentně programově provokovala, ale na vnímavější osoby čiší smutek. „Nenávidím být sexy symbolem. Ale mám-li být symbolem něčeho, ať je to sex!“ zněl její další slavný výrok. Mezi řádky čteme, že se pod obalem hvězdy, jejíž fotografie si muži vylepovali na dveře skříněk, skrývala nešťastná osoba.
Vynechme teď odlišnost mužské a ženské sexuality i diametrálně jiný, muže protěžující přístup společnosti k sexuálním potřebám obou pohlaví. Krásně jej vyjadřuje bonmot amerického evangelíka Billy Grahama.
„Ženy potřebují k sexu důvod. Muži potřebují jen místo.“
Jiný muž, režisér Woody Allen, pro změnu řekl: „Sex bez lásky je prázdný zážitek. Ale ze všech prázdných zážitků je to jeden z nejlepších.“ Dnes je na poli erotiky povoleno ukazovat téměř všechno. Stejně ale žena veřejně hovořící o sexu jako „zážitku“, vzbuzuje rozpaky.
Jak k němu tedy přistupovat? Úplně jednoduše. Na prvním místě jsme MY a naše tělo, naše pocity, zkušenosti a otázky. Důležité je ono slůvko NAŠE! Baví nás sex? A pokud ano, otevřeně se k tomu přiznáváme? Anebo nás baví, ale za svoji náruživost se spíš stydíme? Schází nám, když je ho málo nebo delší dobu vůbec? A pokud nemáme „s kým“, jsme typy, které si „jednorázovkou“ ublíží? Nebo nám naopak sex na jednu noc uleví, probudí chuť k životu, zvedne sebevědomí?? Také se ale může stát, že nám opravdu nic neříká. „Věnujeme se mu“ protože nechceme ublížit, zklamat, očekává se to od nás.
Máme se tedy do něj nutit? Jsme staromódní, když nabízíme věrnost a věrnost také očekáváme? Jsme „úchylné“, když nám sexuální zkušenost s jedním partnerem nestačí, chceme poznat i jiné muže, byť milujeme jen jednoho? Které sexuální praktiky jsou pro nás normální, které na hraně a které už nesneseme?
Sex je i indikátor partnerských vztahů. Nechuť spát s mužem, který je jinak fajn, je vzkaz, že všechno zas až tak fajn není. Jindy neopouštíme muže, se kterým je všechno na levačku, kromě náramného sexu. Do hry vstupuje i únava nebo nemoc.
Kdo tedy rozhoduje, co je špatně a co správně? My a zase jenom my!
Sedmdesát odstínů ne šedi, ale našich postojů k sexu je totiž legitimních! Naši „zablokovanost“ i otevřenost vůči sexualitě zásadně ovlivnila výchova v dětství. Generace dcer v minulosti neviděly nikdy svoje matky nahé ani při převlékání! V mnoha rodinách byl pro matky problém obeznámit dcery s menstruací, natož se vším ostatním. Jinde se o intimnostech mluvilo způsobem, který dceru v dospívání zahanboval.
Zásadním momentem je i ztráta panenství. Krásná nebo naopak traumatická vzpomínka je v nás uložena na vždycky. Řada mužů si později na osobu, která je zbavila panictví nepamatuje. Ženy nezapomenou na dotyčného nikdy. Víc než muži propojujeme sex se vztahem a city. „Jednorázovku“ bez citové újmy zvládáme spíše v pozdějším věku. Přílišná sexuální vstřícnost může zase souviset s nízkým sebevědomím. Bojíme se samoty a proto se bojíme i nevyhovět. Sexuálně zneužívané, nebo dokonce znásilněné oběti se později mohou chovat promiskuitně. Považují se za špinavé, bezcenné a za násilí na nich spáchané se chtějí ještě víc potrestat. Ponížení a bolest si křehké, zlomené duše léčí ještě větším sebeponížením.
Partnerské soužití včetně sexu ( nebo možná hlavně v sexu), je souborem psaných i nepsaných dohod. Dohod, které znají jen ti dva a nikdo jiný. Odmítání, svolení, nabídnutí se, má svoji dynamiku. Odpírání sexu byla odjakživa jednou z nejosvědčenějších manipulativních ženských taktik, k ovládání muže. Na tyto hrátky ovšem musí být vždy dva!
V sexu je vlastně jenom jedno měřítko: neubližuje mně to? Neubližují já někomu? Žijeme v době, kdy je porno dostupnější než maso králíka z biofarmy. Marylin by dnes byla jednou z mnoha, šeď a nuda. Mnohem víc provokativní je o sexu veřejně nemluvit, chodit zahalená, překvapují filmy bez naturalistických erotických scén
Spokojený intimní život je životabudič! Užívejme si jej a berme jej s vděčností jako dar. Pokud nám nevyhovuje, neignorujme svoje nepříjemné pocity a frustrace. Mluvme o sexu s partnerem a žádá-li si to situace i s odborníkem.
Tělo je zrozeno k tomu aby bylo srdcem i fyzicky milováno a v milovaném těle bydlí šťastná duše.