Chlad a průvan je příjemný proto, že se pak můžeme zahřát. Hluk je důležitý, abychom docenili ticho. Odmítnutí, abychom přijetí nebrali jako samozřejmost. Všednost, abychom si užili sváteční okamžiky. Hranice, aby nás fascinovala volnost a svoboda. Umírněnost v prožitcích potřebujeme, abychom si pak sladce vychutnali rozkoš.
Co ale vlastně víme o rozkoši? Že jde o fyzický pocit, který máme spojený se sexem. Anebo ještě něco navíc?
Jedna teorie praví, že za každou činností člověka stojí právě snaha dosáhnout požitku a libých pocitů. Vždycky, když se rozhodujeme, jestli se do něčeho pustíme, jako kdybychom drželi v rukou neviditelné váhy. Na jednu jejich misku klademe naše „investice“ úsilí, času, pozornosti, práce a na druhou pak zisky, tedy dosažené blaho. Porovnávání příjemného a nepříjemného stojí na počátku veškerého snažení. Při každé činnosti se při tom snažíme svou rozkoš znásobit.
Zásadní vlastností rozkoše ovšem je, že vyprchává.
Příjemný požitek z orgasmu, hlavní výhry v loterii, dosaženého úspěchu, slávy, zanedlouho pomine. Nejkrásnější melodie se omrzí, vybraných lahůdek se člověk přejí. Čas trvání našeho požitku je omezený a brzy vyšumí. Trvalá blaženost je mýtus nadpozemského štěstí a jen pošetilí lidé jsou nešťastní z toho, že nejsou stále šťastní, v euforii, zaplaveni tělesným uspokojením.
Vedle orgasmu při sexu navíc existují zdroje fyzické blaženosti, které nejsou pro každého. Co naplňuje vrcholným nadšením jednoho, druhý nepochopí. Roli hraje naše zaměření, zájem, povaha, věk, čas, situace.
Rozkoš cítíme u jídla (také proto si jím tolik z nás řeší stres nebo emoční hlad).
Rozkoš cítíme, když držíme v náručí dítě, které nás bezmezně miluje.
Rozkoš prožíváme, když milujeme vůně a čicháme ke květinám, čerstvě upečenému chlebu nebo houskám, čerstvě vytištěným knihám, divadelním šminkám…
Nepopsatelnou rozkoš z práce zažívají tvůrčí lidé. Orgasmus duše, který se přetaví až ve fyzický pocit, se dostavuje při samotné tvorbě. To je ten důvod, proč tvoří! Peníze ano, sláva ano, ale ty přicházejí případně jako „vedlejší produkt“. K ohni patří dým. Ten ale rychle mizí, zůstává jen žár ohně. To pro ty plameny a výheň se tvůrčí lidé tolik namáhají, i když nakonec zbude jen popel.
Tato vášeň se nedá dost dobře vysvětlit lidem, kteří potřebu tvořit nemají. To není výtka, jen popis dvou světů, které se navzájem potřebují, protože se doplňují, ale nesouzní.
Někomu, koho vzrušují jen konkrétní, vzrůstající čísla prodejů, nevysvětlíte, že proč se paní, uhoněná ze zaměstnání třeba zdravotní sestry o volném víkendu přihlašuje na cukrářský kurz. Proč je pro ni zdobení dortů silnější vášeň než odpočinek. Proč u toho cítí vzrušení a štěstí, i když to z obchodního hlediska „nedává smysl“. Nejde jen o pečení dortu. Malování obrazu, ušití sukně, naaranžování suchých květin do kytice, nadšení z odučené lekce angličtiny, kdy dychtivý žák projeví radost z jejího pojetí. Tvůrčí rozkoš je srovnatelná se sexem. A v něčem i mnohem lepší. Ti, kteří jsou obdaření touto schopností si ji mohou vyvolávat znovu a znovu nezávisle na jiných lidech, okolnostech.
Lidé zaměření na výkon pochopitelně také mají svoje zdroje záchvěvů rozkoše. Když dosáhnou naplánovaných cílů. Když je přerostou. Ten pocit ale vydrží jen chviličku. Žádný cíl totiž není tak vysoký, aby nemohl být ještě vyšší. Touha po nekonečném růstu, který není možný, protože žádný strom neroste do nebe, pak bohužel vede k opaku rozkoše. K frustraci a zklamání.
Nejlepší cestou k prožívání rozkoší všeho druhu je zkrátka citlivému naslouchání našemu vnitřnímu hlasu.
Neřídit se tím, co vede k orgasmu druhé, vnímat vlastní mysl a potřeby těla.
Spolehlivě nás nasměrují k činnostem, vjemům a zážitkům, které nás přivádí k vyvrcholení.
K tomu se - je li to trochu možné - obklopujme krásnem a vlídnem a v neposlední míře nechávejme „orgasmus“ ve všech aspektech života doznít, dotepat v našich tělech a duších. Hýčkat si vzpomínku na něj, zklidnit se a dát prostor těšení se. Nehnat se okamžitě za novým. Lidé, kteří chtějí zažívat rozkoš neustále, totiž nakonec otupí. Schopnost ji cítit a prožívat se kvantitou ztrácí.
Rozkoš budiž pochválena!