Až na výjimky určitě ne. Nejde o téma, kterým by si ženy říkaly o pochopení. Předchozí generace měly v tomto směru pusu na zámek tuplovaně. Ženy v přechodu. Už jen ten termín zní hrozivě. V této životní etapě se většinou schoulíme samy do sebe a snažíme se, aby na nás okolí nic nepoznalo.
Nejzáludnější na menopauze nejsou její fyzické a psychické projevy.
Nejtěžší je ten krutý moment konfrontování žen se světem mládí a mužským světem.
Do výkonnostně dostihového světa s kultem věčného mládí, se naše přiznání křehkosti spojené se stárnutím nehodí. Bojíme se ztráty prestiže, posměchu okolí. Viděly jsme to u starších kolegyň i v rodinách stokrát. Žádné pochopení. Žádné ohledy. Naopak plno hloupých vtipů o „klimakterických hysterkách“. Kde hledat prostor k respektování potřeb vlastního těla a zároveň se pracovně neohrozit? Jak si nenabíhat v období velké citové zranitelnosti na pomyslné meče a dýky netaktnosti, mířící na naše znejistělá srdce?
Přitom jde o stejně bytostně přirozený jev, jako byl vstup dospívajících dívek mezi ženy první menstruací. Menopauza není trest ani nemoc. Menopauza je připomenutí, že jsme součástí přírody, která dobře ví, co dělá a proč to dělá. Zastavením kouzla plodnosti vrací ženě svobodu a propouští ji ze svých věrných služeb dárkyně nového života. Už ale pochopitelně nerozhoduje, jak žena s novou životní etapou naloží.
Začátek je vždycky v sebeúctě.
V mládí, kdy jsme bezpracně zahrnované obdivem za svěží půvab, o ni nepřemýšlíme. Až přibývající roky ukazují, kde je pravda. K přijetí, že všechno, co se s námi děje je správně, protože kráčíme v souladu s přírodou je třeba moudré pokory. Menopauzu přesně vystihuje české slovo: „přechod“. Odcházíme z komnaty mládí a přecházíme pro nás neprobádaného území. Naposledy se rozhlížíme po komnatě, ve které zůstal pro nás už navždy zapovězený poklad mateřství. Smiřujeme se, že tyhle už nikdy neotevřeme. Právě tahle definitivnost děsí. Paradoxně ztracenou schopnost plodnosti oplakávají i ty ženy, které v uplynulých dvaceti letech dělaly psí kusy, aby neotěhotněly. Jenže člověk je tvor zvláštní: někdy mu stačí jen ten pocit, že kdyby chtěl, tak by mohl…i když danou šanci nevyužije.
Pak tu jsou ale nové dveře. Těm, jejichž čas ještě nepřišel, nejde to, co je za nimi žádnými slovy sdělit. Zato ženy, které do nich vstoupily, s úžasem zjistily, že za nimi nečekalo prázdno nebo dokonce peklo. Naopak. Ten pokoj by měl mít na sobě štítek s vizitkou: „teď jsem na řadě já“. Na řadě, na čas pro sebe, na své sny, svoji regeneraci, hojení jizev a zmírnění tempa.
Menopauzu proto nevnímejme jen jako období, kdy nás sužuje nepohodlí způsobené jejími fyzickými a psychickými příznaky. Jde o čas, kdy naše těla přestávají odevzdávat světu krev. Přestáváme být potencionálním inkubátorem pro nový život. Teď patří už jen nám, svým nositelkám. Je chrámem, který si svoji moudrost a sílu nechává už jen pro sebe.
Tělo v menopauze a po menopauze si zasluhuje respekt za všechny jeho zkušenosti a obětavost.
Nebudeme-li ji čekat z vnějšku, nebudeme zklamané.
Uctívat bychom ho měly na prvním místě my samy. I tady platí, že co vysíláme, to dostaneme. Proč by k nám měli přistupovat s respektem a ohleduplností ostatní, pokud samy vysíláme signály, že se cítíme jako odepsané „stařeny“?
S bylinkami nebo léky na nespavost, deprese, sebe lítostivost a plačtivost, návaly, pocení poradí lékař odborník. Stejně jako s úpravou jídelníčku, protože součástí hormonálních změn v období menopauzy je i změna metabolismu a tím i zvyšování váhy, nebo osteoporóza – řídnutí kostí.
V tomto případě je nejlepší váš jídelníček zkonzultovat s výživovým poradcem. Zjistíte, že na tom není nic složitého a budete se cítit hned mnohem lépe.
Co udržuje hormonální rovnováhu v těle, tak to je jistě vhodně vybraná pohybová aktivita. Ve skrytu duše doufáte, že když budete mít nadměrnou fyzickou aktivitu, že tělo bude hubnout. Ale i zde platí, všeho moc škodí. Z přetrénování budete zbytečně příliš unavené, podrážděné, bude se vám hůř spát a můžete si přivodit i zbytečné virózy. Tohle všechno pak opět vede k tomu, že ztratíte zájem o kvalitní péči o sebe. Prosím vnímejte své tělo, respektujte ho. Cvičení se nesmí stát povinností, ale mělo by pro vás být radostí a přinášet vám uspokojení. Zvolte si druh pohybu podle toho, jak se zrovna cítíte a na co máte náladu. Jednou to bude posilování, běhání, příště si můžete zvolit uvolňující tanec, jógu, procházku nebo dechové cvičení.
Málo odpočíváte?
Naučte se relaxovat, dopřejte si odpočinek a kvalitní spánek. Tělo i duše potřebuje mít čas na regeneraci, v opačném případě pak dochází k extrémní únavě, oslabení imunity, stresu a tělo si začne ukládat tukové zásoby. Takže se naučte odpočívat bez výčitek. Vyspěte se do růžova, dopřejte si koupel, saunu, masáž a další relaxační techniky.
Na duši je ale člověk vždycky sám. Pojďte si ji hladit a hýčkat nezávisle na tom, co se děje kolem nás.
Stačí i ten nejjednodušší rituál. Většina žen si vpustila do života spřízněné ženské duše. Ideální vztah je, pokud jsou důvěrně láskyplně propojeny v rámci jedné rodiny matky s dospívajícími nebo dospělými dcerami, sestrami nebo babičkami. Tohle štěstí ale každá žena nemá, nehledě, že ne každý je ochotný svoje intimnosti sdílet s někým dalším. Ať jste na vše sama, členkami rodiny, nebo s přítelkyněmi svého srdce, zorganizujte si slavnostní překročení pomyslného prahu. Linie může být vytvořená z červených šátků, květin, kamínků… Za nimi čeká obejmutí, pohlazení anebo jen přípitek sklenicí červeného vína sama se sebou. Ne, nevstoupila jste tím do klubu, žen, které už nic moc nečeká“ ale naopak vstoupila jste do klubu žen, se svobodou na spoustu požadavků odpovídat: „NE! Nemusím a nechci“ Do klubu žen se zodpovědností, už jen za svůj osud. Ženy, které si mohou konečně začít „vyskakovat“ oproti období, kdy se neustále ohlížely na potřeby dětí a rodiny.
Vítejte v novém životě.