Inspirujte se články z Království Duše

Písní, které opěvují srdce, jsou statisíce. Najdeme i ty, které obdivují krásný tvar uší, rtů. Napsal ale někdy někdo: „miluji svůj konečník?“ Dobře, miluji zrovna ne, tak aspoň: „děkuji ti, za to že jsi.“ Nejspíš ne.

Prohlédli jste si někdy pořádně v reálu nebo na fotografiích řecké antické ztvárnění mužů? Pokud ano, asi vám neunikla jedna drobnost. Myšleno doslova.

Vzpomenete si, že by se vaše matka nebo dokonce babička s vámi bavily o tom, jak u nich probíhalo loučení s mládím? Stěžovaly si na návaly horka, na to, že jim je smutno víc než obvykle, že nemohou spát? 

rozhodla jsem vám i za ostatní ženy napsat veřejný dopis. Zasloužíte si totiž mnohem větší pozornost, než je ta, která se vám věnuje. (Porno snímky se nepočítají) 

Co ale vlastně víme o rozkoši? Že jde o fyzický pocit, který máme spojený se sexem. Anebo ještě něco navíc?

„Sex je součástí přírody. Jdu s přírodou!“ Podobná prohlášení nám v současnosti připadají skoro banální.

Představte si, že píšete dopis svému tělu. Co by v něm asi bylo? Láskyplná chvála, jak vám dobře slouží? Nebo spíš lamentace a kritika. Smutek, protože vám připadá, že se na vás příroda vyřádila.

Všimli jste si jevu, který se v období Vánoc opakuje posledních dvacet let stále dokola? V médiích nenarazíte na člověka, který by se nedistancoval od Novoročních předsevzetí. Který by neprohlašoval: „ Já nikdy! Můžu si ho dávat přece kdykoliv.“